Svátosti

Svátost nemocných

Ti, kterým se zhoršil jejich zdravotní stav, nebo mají před operací, či se ocitli v nebezpečí smrti, mohou kromě zdravotnické pomoci také dostat posilu od Boha pro duši i tělo.Kdo by nechtěl mít v nemoci, utrpení takovou pomoc, jakou je přítomnost a pomoc samotného Boha?
Svátost nemocných nenahrazuje lékařskou pomoc, ale ji doplňuje či přesahuje.Tak jako se o tělo stará lékař, o duševní pomoc se stará sám Ježíš prostřednictvím této svátosti. Při slavení této svátosti kněz maže nemocného olejem na čele a rukách a prosí za jeho uzdravení a vyprošuje pro něho posilu a úlevu.
Jestliže nemocný, který přijal pomazání, znovu nabude zdraví, může v případě další těžké nemoci tuto svátost znovu přijmout. Během téže nemoci lze svátost opakovat, jestliže nastane zhoršení.

Pomazání nemocných stářím zesláblým a nemocným lidem se také uděluje společně v kostele 1x za rok většinou v době postní. 

V naléhavých případech volejte, pro sebe nebo vaše blízké, na faru ihned a kdykoliv, abyste zde domluvili termín návštěvy kněze ať už doma, nebo v nemocnici.

Svátost manželství

Manželství je důležité spojení dvou životů. Nejde pouze o právní smlouvu, podobnou úřední svatbě. V kostele přijímají a dostávají svátost manželství ti, kteří chtějí, aby Bůh jejich sňatku požehnal a řídil ho. Proto může o svátost manželství žádat ten pár, kde aspoň jeden je pokřtěný a věřící.
Svatba v kostele není pouhým formálním právním aktem, ale znamená něco mnohem víc. Je svátostí. Skrze tuto svátost manželství Bůh vstupuje mezi milující pár, aby ho posvětil a pomáhal jim v letech společného života. Manželství chtěl, naplánoval a dal k němu podnět sám Bůh. Pokud tedy člověk chce manželství co nejlépe pochopit a prožít, musí se s tímto Božím projektem společného života dobře seznámit.

Základní příprava k sňatku probíhá společně s druhými páry na Centrum pro rodinu a pak i na faře. Domluvte si svou svatbu na faře včas, dokonce už tehdy, když ještě nevíte přesný termín vaší svatby! Nejlépe půl roku předem. Nejpozději ale tři měsíce předem.

Měli jste jen civilní sňatek?
Někdy se stává, že teprve po létech soužití některý z partnerů zatouží pozplatnění manželství před Bohem a po Božím požehnání, aby pak mohl přijímat jiné svátosti svátost smíření a svaté přijímání. Stvrdit svůj manželský slib (učiněný před léty na úřadě) před Bohem, je možné klidně i bez velkých ceremonií a neveřejně. Informujte se u kněze.
Ti, kteří žijí jen v civilním manželství, nemohou přistupovat k svátosti smíření, ani k svatému přijímání.

Svátost biřmování

Svátost biřmování je svátost dovršení křtu. Vyžaduje se od žadatele osobní zralost a osobní rozhodnutí, že bude ve svém životě brát Boha vážně. Duch Svatý propůjčuje naší víře svou sílu a zápal.
Čím více vrůstá křesťan do své víry, tím více zjišťuje, že musí svou víru chránit v nových a neočekávaných zatěžkávacích zkouškách, v nichž musí obstát. Nezřídka musí čelit otevřenému i skrytému pronásledování. Na druhé straně jeho víra není jen jeho soukromou věcí. Naopak – křesťan dluží všem lidem svědectví slova a křesťanského života.
Ve svátosti biřmování nabízí Bůh dospívajícím a dospělým možnost nebýt ani v nejtěžších životních zkouškách sám a bez pomoci.
Svátost biřmování se uděluje jen jednou za život. Žadatel musí být pokřtěný. Vybírá si nové jméno některého svatého jako svého patrona.
Biřmování uděluje biskup, mimořádně kněz. Po modlitbě o dar Ducha Svatého biřmující položí ruku na hlavu biřmovaného a křižmem (posvěceným olejem) mu udělá na čele kříž se slovy: N.(jméno), přijmi pečeť daru Ducha svatého.

Podmínky k biřmování
věk alespoň patnáct let (horní hranice neexistuje)
kmotr již biřmovaný
dostatečná příprava
Svátost biřmování se v naší farnosti uděluje jednou za dva roky. Téměř roční příprava k této svátosti probíhá ve skupinách pod vedením kněze. Začátek přípravy je vždy ohlášen předem.

Svátost smíření

Večer o Velikonocích se Pán Ježíš ukázal svým apoštolům a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“ (Jan 20,22-23). Odpuštění hříchů, spáchaných po křtu, se uděluje prostřednictvím příslušné svátosti, nazývané svátost smíření nebo pokání či zpovědi.
Ani poté, co se odkloníme od cesty, na kterou nás Bůh povolal křtem a vyznačil svými příkazy, není nutno si zoufat. Ježíš ví o naší slabosti. Stanovil způsob, jak lze dosáhnout odpuštění našich hříchů a poklesků, pokud je ovšem uznáme a snažíme se jich litovat. Smíření je nutné pokaždé, když Boha zradíme špatným myšlením, slovy či skutky, kterým říkáme hříchy. Hřích je víc než pouhá chyba. Narušuje vztahy člověka k Bohu, k bližnímu i k sobě samému. Všechny hříchy nejsou stejně těžké. Existují myšlenky, slova, skutky a opomenutí, které tíží naše svědomí, ale jsou všední, protože člověk je slabý. Říká se jim také lehké hříchy. 
Těžký, nebo smrtelný hřích je označení pro takový stav srdce nebo pro takové jednání, které těžce porušuje vztahy k Bohu, k církvi a k lidem. Je to vědomé, dobrovolné a svobodné přestoupení Božího zákona v nějaké závažné věci.
Aby křesťan, který se takových hříchů dopustil, mohl jít tase k svatému přijímání, k tomu se vyžaduje odpuštění hříchů ve svátosti smíření.
Ti, kteří přijímají tuto svátost smíření s opravdovostí a se zkroušeným srdcem, dosáhnou odpuštění všech hříchů, ale také obnovení přátelství s Bohem, nový pokoj a radost do srdce.
Potřebujete se smířit s Bohem a najít klid v duši?
Svátost smíření lze přijmout v rozhovoru s knězem na požádání kdykoli. 
Pravidelně je příležitost půl hodiny před každou mši svatou.
Nebyli jste už mnoho let u svátosti smíření (u zpovědi) a nevíte už jak na to?
Nebojte se přijít. Každý kněz – zpovědník, vám rád na požádání pomůže, abyste přijali tuto svátost k vašemu duchovnímu prospěchu.
Jste pokřtěni, ale nebyli jste ještě nikdy u zpovědi nebo u svatého přijímání?
Hledajících jako jste vy, je více, než byste si mysleli, takže se nebojte kontaktovat kněze. Příprava dospělých k přijetí těchto svátostí probíhá dle domluvy na faře.

Svátost křtu

Křest je první ze svátostí. Je to největší dar v životě člověka. Křtem Bůh přijímá člověka za své dítě a vkládá do něho svůj život a zapojuje ho do společenství věřících – církve. Odpouštějí se mu hříchy (u malých dětí dědičný hřích, u dospělých také i všechny osobní hříchy), získává duchovní dary – ctnost víry, naděje a lásky. Pokřtěný má pak právo na ostatní svátosti.

Podmínky pro křest malého dítěte od 0 – 6 let
Křest dítěte žádají rodiče či aspoň jeden z rodičů, ne babička nebo dědeček.
Křest je rozhodnutím se pro víru a pro život z víry. Proto je nutné, aby aspoň jeden z rodičů byl pokřtěný a zavázal se, že bude své dítě vést k Bohu slovem i životem. Malé děti se křtí na víru rodičů. 
Před vlastním křtem účastnit se přípravy – rozhovoru o křtu, o víře a životě z víry. Délka přípravy je podle stavu víry rodičů.
Kmotr má být praktikující věřící, aby mohl pokřtěného vést v křesťanské životní cestě a pomáhat rodičům v náboženské výchově. Pokud možno by měl být biřmovaný, nebo mít v úmyslu v nejbližší době přijat svátost biřmování.
Křest má být v té farnosti, v které žijí rodiče. Křtem se totiž pokřtěný přičlení do konkrétní církevní obce. Pokud bydlištěm žadatelé spadají do jiné farnosti, tak donést potvrzení svého faráře, že souhlasí se křtem v jiné farnosti. 
Křtí se, po vykonané přípravě, 1x za měsíc buď v sobotu anebo v pak neděli při mši svaté. 

Podmínky pro křest dítěte od 7 do 14 let
Viz 1. – 5. nahoře
Navíc: dítě v tomto věku by mělo o víře už samo něco vědět. Žádá se proto aspoň rok společného setkávání s ostatními dětmi při výuce náboženství
Pokud ani jeden z rodičů není pokřtěný, není vše ztraceno. Mohou se, pokud budou chtít, před křtem svého dítě i oni sami připravit k přijetí vlastního křtu a být pokřtěni společně jako jedna rodina.

Podmínky pro křest nad 15 let
Sám se musí rozhodnout. Musí věřit v Boha Spasitele a podle víry žít.
Roční příprava formou osobních a společných setkání. Křest bývá většinou o Velikonocích.

Eucharistie

Eucharistie, nebo-li mše svatá, byla ustanovena Ježíšem při poslední večeři, den před jeho smrtí. Pán Ježíš při ní dal svým učedníkům své tělo a svou krev jako pokrm. Eucharistický chléb a víno jsou reálně Tělo a Krev Kristova. Když je přijímáme, osobně se setkáváme s Pánem Ježíšem. Je to vrcholný způsob našeho spojení s oslaveným Kristem na zemi, předjímka dokonalého spojení s Kristem a na věčnosti. On sám řekl: „Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky … Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný … zůstává ve mně a já v něm“ (Jan 6,51.54.56).
Mše svatá je zpřítomněním Ježíšovy oběti – jeho smrti na kříži a zmrtvýchvstání, v naší době. Uskutečňuje se při ní pro nás dílo našeho vykoupení. Také je to jeho velikonoční hostina, v níž se nám dává za pokrm, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka budoucí slávy. Eucharistie je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Obsahuje celé duchovní dobro církve, Krista samého.
Ježíš v eucharistii není přítomný materiálně, je však přítomný osobně, neviditelně, skutečně. Celý Kristus je přítomný jak v podobě chleba, tak v podobě vína. Z praktických důvodů se při katolické bohoslužbě podává pouze eucharistický chléb. „Podobojí“ (Tělo a Krev Kristova) jen při zvláštních příležitostech. Jednu hodinu před přijetím těla Kristova se má dodržovat eucharistický půst. Voda a nezbytné léky půst neruší.
Dospělí poprvé přistupují po kratší individuální přípravě – informujte se u kněze.

Kdo může přistoupit k svatému přijímání?
ten, kdo je pokřtěn a věří v Krista, smířil se s Bohem ve svátosti smíření (zpovědi) a snaží se žít podle této víry,
a pokud žije v manželství, bylo toto manželství uzavřeno i před Bohem v kostele

Na první svaté přijímání je třeba se řádně připravit
Děti poprvé přistupují po přípravě v náboženství ve třetí třídě.

Svátost kněžství